Absence lásky je kořenem všech problémů

A ta příčina neleží nikde daleko. Ve skutečnosti je v každém jednotlivci. Vnitřní stav jednotlivce se projevuje jako stav kolektivu. Všechny naše snahy v životě jsou v podstatě hledáním lásky. V dětství byl člověk nešťastný, protože toužil aby někdo miloval jenom jeho. Později to hledání lásky pokračovalo ve škole u učitelů, partnera a nebo u vastních dětí. A tak se ze života stalo jedno dlouhé čekání. Často testujeme své milované, zda k nám cítí tu "pravou" lásku a výsledkem je zloba a pocit zklamání.

To, čemu lidé íkají láska je pouhým vyžadováním, chtěním a žadoněním o lásku. Toto vyžadování lásky je to, co obvykle považujeme za lásku. Následkem je pak frustrace, podráždění a zoufalost.

Každý má v sobě pocit prázdnoty. K zaplněnní této prázdnoty používáme vztahy. Člověk má potřebu být milován a proto má tendence být ve vztazích vlastnický. Když je láska vlastnická, objeví se strach z její ztráty. Člověk ničí svobodu svoji i ostatních. Strach vydáváme za lásku! Pravdou je, že lidé se nemají rádi a využívají vztahy, aby se mohli milovat. Snaží se naplnit sebe sama prostřednictvím vztahů.

Veškerá láska může začít pouze u lásky k sobě. Uvědomte si, že pro druhé můžete udělat jen to, co uděláte pro sebe. Zamyslíme li se nad tím, přijdeme na to, že k druhým dokážeme mít jen takový vztah, jaký máme sami k sobě. Pokud se člověk zavrhuje a kritizuje za každé slovo či skutek, jisto jistě dělá to samé i ostatním. Pokud se trápí za svá selhání, jistě trápí i ostatní za jejich selhání. Přestane li se člověk trápit a přijme se takový jaký je, pak se skutečně miluje. Zavládne vnitřní mír a mír se světem. Uvědomíme si, že láska je esence tohoto vesmíru, je to naše pravá podstata.