Syndrom vyhoření je v dnešní době velmi podceňován. Lidé neustále pracují a čas na odpočinek si najdou málokdy. A tím nemyslím pouze profese, ale i práce v domácnosti. I když je práce potřebná k životu, člověk by měl občas vypnout.
Co si pod tímto termínem představit? Lze ho definovat více slovy, ale celkově se jedná o vyčerpání člověka po psychické stránce, ale může se to projevit i na té fyzické např. nespavost, nechutenství, podrážděnost apod. Mnoho lidí si tento pojem spojuje s pomáhajícími profesi, ale věděli jste, že se vám to může stát i v osobním životě? Pokud ano, jak je to možné?
Je to prosté. V osobním životě nás to může pohltit ve vztazích, přehnané nakládání povinností na naši osobu. Mezi rizikové osoby patří převážně samoživitelky v domácnosti, které jsou na všechno samy a nemají čas na relaxaci.
A jak se to projevuje? Jednoduše, stanovíte si určitý cíl, ke kterému si stanovíte přesný plán, jak k němu dospějete. Z počátku jste nadšení a už se nemůžete dočkat výsledků (NADŠENÍ). Po delší době už nejste tolik nadšení, protože zjistíte, že váš plán nejde naplnit, tak jak jste očekávali a máte pocit, že to trvá zbytečně dlouho (STAGNACE). V dalším úseku už jste natolik otrávení, jelikož se setkáváte s překážkami, které nedokážete jen tak zdolat (FLUSTRACE). Následuje upadnutí do pocitu bez naděje a máte pocit, že se nemá cenu snažit dál (APATIE). Nakonec upadnete do terminální fáze, a tím je VYHOŘENÍ, což znamená úplné citové vyčerpání a nejevíte o nic zájem. Naštěstí se to dá léčit. Buď pomocí terapeutických sezení u psychologa, nebo díky medikacím, který nás předepíše psychiatr.
Dostatečnou prevencí je umět si rozdělit čas, tak, aby vám zbyl i na odpočinek, jak aktivní (sport), tak pasivní (spánek). Práce či vaše cíle jsou důležité, ale bez psychické pohody to jen tak nepůjde.